TURECKÁ REPUBLIKA SRPEN 1999 – ZEMĚTŘESENÍ – USAR

Dne 17. srpna 1999 ve 3h ráno postihlo Turecko zemětřesení o síle 7,4 stupně Richterovy stupnice. Katastrofou byla nejvíce postižena města Izmit a Gölcük, ležící v epicentru zemětřesení. Prvotní informace o počtu obětí se pohybovaly kolem 40.000 osob.
Hlavní zásahovou činností v postižené oblasti byla záchrana osob ze zřícených objektů a další pomoc postiženému obyvatelstvu (nepřetržitý průzkum v pobořených stavbách, nejrůznější pomoc na vyžádání, apod.). Česká republika do postižené oblasti vyslala 4 skupiny v celkovém počtu 35 osob.

DALŠÍ INFORMACE:

Odjezd z České republiky byl organizován ve 4 výjezdových skupinách:

SKUPINA: „OLOMOUC“

odjezd z ČR: 19. srpna 1999
počet osob skupiny: 20 osob
technika 3x Tatra 815, 1x CAS 25
místo působení: Izmit, Kullar
vyproštěno: 5 mrtvých osob
nasazení skupiny: 2x noční akce (22. 8. 99 – od 22h do 2h, 30. 8. 99 – od 0.15 do 5h)
příjezd do ČR: 3. září 1999

SKUPINA „LIBEREC“

odjezd z ČR: 19. srpna 1999
počet osob skupiny: 3 osoby
technika: Mitsubishi Pajero
místo působení: Izmit, Kullar
vyproštěno: 4 mrtvé osoby
nasazení skupiny: od 22. srpna 1999
příjezd do ČR: 26. srpna 1999

SKUPINA „ADRA“

odjezd z ČR: 19. srpna 1999
počet osob skupiny: 6 osob
místo působení: Gölcük, Gecir Mendirie
vyproštěno: 8 živých osob, 34 mrtvých osob
příjezd do ČR: 24. srpna 1999

SKUPINA „FISCHER

odjezd z ČR: 21. srpna 1999
počet osob skupiny: 6 osob
místo působení: Izmit, Adapazari
vyproštěno: 2 mrtvé osoby
příjezd do ČR: 25. srpna 1999

Po ukončení vyhledávacích a záchranných prací bylo v postižené oblasti prohlášeno 14 000 osob za mrtvé.

TURECKO – OBECNÉ INFORMACE O OBLASTI

V minulém tisíciletí postihlo Turecko mnoho zemětřesení a opravdu silných bylo hned několik, ovšem jen některá měla tak tragický dopad na životy jeho obyvatel. V roce 1939 zahynulo při zemětřesení v Erzincanu 23 000 lidí a otřesy se sem znovu vrátily v roce 1992, v roce 1966 bylo v Adapazari 2500 obětí a další stovky lidí zahynuly v roce 1976 při zemětřesení u jezera Van. Ale Turecko není jedinou zemí, která je ohrožena těmito živelnými katastrofami. Celá polovina lidstva žije v seizmicky aktivních oblastech, všude tam mohou vzniknout zcela nenadále ničivá zemětřesení.

TURKEY 1999 – ERTHQUAKE (AJ, pdf)

ZPRÁVA Z NASAZENÍ ZÁCHRANNÝCH SKUPIN SVAZU ZÁCHRANNÝCH BRIGÁD KYNOLOGŮ ČESKÉ REPUBLIKY V TURECKU, SRPEN 1999

JAROSLAV SEDLÁK, VÝCVIKÁŘ SVAZU ZÁCHRANNÝCH BRIGÁD KYNOLOGŮ ČESKÉ REPUBLIKY

V úterý 17. srpna 1999 ve 3 hodiny ráno se v necelých 40 vteřinách zhroutil život mnoha tisícům Turků. Jejich domy se sesypaly jako domečky z karet ničivým působením seismických otřesů o síle 7,4 Richterovy desetistupňové stupnice. Izmit a Gölcük ležící v epicentru zemětřesení pohřbily ve svých troskách dosud nevídané množství obětí. Vzhledem k době otřesů, kdy drtivá většina obyvatel pokojně spí, se odhady ztrát na životech šplhají na hrozivých 40 tisíc obětí.

Turecká vláda volá o pomoc a žádá především záchranné psy, dokud ještě žije naděje na vyproštění zasypaných. Okamžitě se sjíždí na 1500 záchranářů z celého světa, převážně pak z evropských zemí, které většinou doráží na místo druhý den po zemětřesení, ve středu. Připraveni jsou i čeští záchranáři. Pohotovostní telefonický záznam uvádí u nabídky prezidenta svazu Vladimíra Kuchty čas 20.15 hodin, tedy dvacet minut po zhlédnutí televizního zpravodajství z místa neštěstí. Do hodiny je zmobilizována pohotovostní jednotka OSN, jejíchž dvanáct členů počítá napevno s tím, že během nějakých dvou – tří hodin vyrazí na letiště. Čeká se jen na upřesňující pokyn z Ministerstva zahraničních věcí (MZV). Ten však nepřichází a letadlo vládní letky nabídnuté Ministerstvem obrany zůstává stále na zemi.

MZV po celodenním rozhodování uvolňuje 2 miliony korun z třicetimilionového katastrofického úseku státního rozpočtu, které spolu se zodpovědností předává hlavnímu štábu CO státu s pověřením, aby vypravil kolonu vozidel s těžkou technikou z pluku Civilní ochrany z Olomouce. Ta se má přesouvat po vlastní ose se startem ve čtvrtek v 7 hodin ráno a s plánovaným dojezdem na místo v sobotu dopoledne. Velitel kolony pplk. Slavomír Češka jmenuje 15 vojenských záchranářů a tři místa v koloně nechává pro psovody. Výcvikář Svazu záchranných brigád kynologů ČR (SZBK) vysílá s kolonou tři z nejzkušenějších harcovníků s jejich německými ovčáky: Květoše Štiboru s fenou Utou Vzdar, Honzu Fekara s Rexou Štibork a Františka Schejbala st. s Ascem Neviot. Pro českou vládu je tímto aktem záležitost první pomoci Turecku víceméně uzavřena, nikdo z odpovědných činitelů si neprofesionálnost takového rozhodnutí zatím vůbec neuvědomuje.

Po komunikačním extempore 1. náměstka ministra zahraničních věcí Otto Picka a bohorovných vystoupeních tiskového mluvčího Aleše Pospíšila se však zvedá ve veřejnosti obrovská vlna nevole, kterou svorně podporují všechna média. V Mladé Frontě Dnes vychází článek Antonína Pelíška o záchranářích ponechaných doma s doprovodnou fotografií člena pohotovostní jednotky OSN Ing. Daniela Sedláka s připraveným psem a sbaleným batohem sedícího na schodech svého domu a čekajícího doslova s rukama v klíně. Na tento článek reaguje okamžitě soukromá liberecká firma, která v osobě Jaromíra Dolanského nabízí dopravu pro dva psovody terénním vozidlem Mitsubishi Pajero. Vzápětí se ozývá humanitární organizace ADRA, jejíž ředitel Rudolf Reitz nabízí čtyři letenky a doprovodnou osobu, zajišťující určité zázemí v Istanbulu. Chmelařství Žatec přidává další jednu letenku a záležitost se dostává do pohybu.

S Pajerem odjíždí Judita Klarnerová s Backem z Klarnerova chovu a František Schejbal ml. s Rambem po stejné ose jako pluk Civilní ochrany s tím, že je předpoklad v krátkém čase půldenní náskok kolony zlikvidovat, připojit se k ní a vytvořit tak již akceschopnější pětičlenné družstvo psovodů.

Ve skupině s ADROU odlétá s externistou Otakarem Jiránkem další pětice psovodů pohotovostní jednotky SZBK (výcvikář Jaroslav Sedlák s boxerem Duxym Sametový čumáček, Pavel Šabacký s erdelem Bredym Trefa, Daniel Sedlák s boxerkou Kiss Krumbox, Zdenka Okřinová s erdelkou Carlou Zdeňkův sen a Zdeněk Žilka s boxerem Drinkem Dračinec), kteří se tak i přes dvoudenní zpoždění stávají prvními českými záchranáři zasahujícími na území Turecka. Páteční odpoledne je již zastihuje v plné práci na rozvalinách města Gölcüku.

V sobotu ještě následuje nabídka cestovní kanceláře Fischer, která veze náklad pyrocoolu (speciální látky na hašení ropy) a je schopna pojmout ještě několik psovodů: odlétá Pavel Svoboda s Egonem z Jemčiny, Hana Schmidová s Banditou od Černé Dassy, Katka Staňková s Fanny Hradní sklep, Edita Tritová se Cindy Asbrete, Radek Čajka s malinoisem Finem a Ivana Nykodýmová jako doprovod.

Patnáct českých psů a jejich psovodů přichází do tvrdé reality skutečně extrémních podmínek pro vyhledávací práce. Vysoká vlhkost vzduchu ve spojení s teplotami ke čtyřiceti stupňům Celsia připomínající doslova prádelnu, vzduch prosycený pachem tisíců mrtvých těl, páchnoucí okraj moře s utrženým 300metrovým pásem pobřežní komunikace, která se potopila i s obytnými domy, vysoká prašnost neustále přehrabávané sutě, směsice nejrůznějších zvuků od hysterického křiku lidí přes motory bagrů, jeřábů, neustále projíždějících těžkých automobilů, kompresory, sirény sanitek, policejních a armádních vozů, klaksony a nade vším se nesoucí srdcervoucí zpěv muezzinů z minaretů jako zázrakem neporušených mešit sloužících neustálé bohoslužby za mrtvé.

Všechny tři skupiny českých psovodů operují samostatně na několika místech, převážně v Izmitu a Gölcüku a jejich nejbližším okolí. Způsob práce jednotlivých skupin se příliš neliší, spolupracují s jednotkami záchranářů jiných zemí nebo turecké armády na prostorech přidělených krizovým štábem.

Uprostřed zničeného Gölcüku je vynikající spolupráce našich psovodů s francouzskými hasiči včetně jejich tří psovodů, kteří jsou vybaveni echolokátorem a endoskopickou sondou, zařízeními, která se projevila v daných podmínkách jako velmi významná a přínosná. Dělení kolektivu psovodů na menší části (po dvou až třech) se ve velmi náročných místních podmínkách neosvědčuje, neboť nedovoluje častější střídání psů a rychlé překrývání jejich terénů při značení a signalizaci nálezů. Toto jištění se projevovalo jako bezvýhradně nutné především při signalizaci živé osoby. Provádělo se nejprve tímtéž psem z různých směrů a následně pak druhým, výjimečně i třetím psem. Po něm přicházeli hasiči s echolokátorem a endoskopickou sondou, při potvrzení nálezu života nastupovali vojáci k ručnímu vyprošťování. Při značení mrtvé osoby nebylo již jištění druhým psem prováděno, na vyznačené místo nastupovali rovnou vyprošťovači a psovodi byli ihned přesouváni na další lokalitu. V prvních dvou dnech a ocích (pátek-sobota) bylo pochopitelně značení míst závalu živých osob častější, později, jak čas neúprosně postupoval, byly signalizace živých osob stále řidší.

Na základě značení Duxe (J. Sedlák) a Kiss (D. Sedlák) v první noci po příjezdu byly vyproštěny dvě živé osoby, třetí osoba značená Bredym (P. Šabacký) v úzké skulině mezi panely vedoucími hluboko pod hromadu sutin nebyla do odjezdu skupiny českých záchranářů z Gölcüku dosud vyproštěna. Bylo značeno ještě pět dalších míst podle projevu psů živých osob, které však v časovém odstupu několika hodin strávených odstraňováním několikametrové vrstvy sutě, a při opakovaném navedení psů a jejich dalším prověření stejného místa již byly značeny jako neživé. Tyto tragické momenty záchranářské práce jsou vlastně klíčovými body pro úspěch či neúspěch záchrany lidských životů. Zraněné osoby nalezené až třetí či čtvrtý den po závalu již nemají dostatek sil a času k přežití často ještě velmi dlouho trvajícího vyprošťování.

Toto je nejzávažnější argument pro co nejrychlejší vysílání jednotky záchranářů se psy, neboť každá hodina a leckdy i minuta zde může mít doslova cenu několika lidských životů. Na 620 zachráněných osob vděčí za svůj život záchranářům všech zemí, je velmi pravděpodobné, že jich mohlo být při rychlejším rozhodování a koordinovanějším nasazení psů v Turecku ještě víc.

Ve srovnání s prací zahraničních psovodů, zejména těch týmů, které nemají z domova žádnou zkušenost ve výcviku s vyhledáváním mrtvých osob, vycházeli naši psi zřetelně lépe – jejich psychika v kontaktu s tak obrovským množstvím mrtvých těl tolik netrpěla, byla přece jen odolnější a psi byli schopni delšího a početně častějšího pracovního nasazení. Potvrdilo se tak, že kontakty se vzorky mrtvého pachu vyžadované výcvikem záchranných psů v ČR jsou vysoce potřebné. Získávané zkušenosti vytvářejí určitou psychickou odolnost, která se při nasazení v tureckých podmínkách výrazně vyplatila. Jedině psi s dostatečnou zkušeností z tohoto druhu výcviku jsou schopni přežít bez úhony tyto stresové a zátěžové situace, značit spolehlivě nalezení živých i mrtvých osob a navíc způsobem, který je srozumitelný často i pro doprovodné pracovníky. Pro práci celého záchranářského týmu je i tento aspekt velice důležitý.

I při tak značném množství hledaných mrtvých osob bylo co nejpřesnější označení místa jejich závalu nesmírně důležité, a to především pro pozůstalé. Jedině úplné vyproštění a identifikace obětí byla pro ukončení nejistoty, hrůzy a bolesti ze ztráty nejbližších pro ně rozhodující. Nehledě k tomu, že všichni stejně až do momentu úplného vyproštění stále doufali a věřili, že jejich děti, manželky, matky a otcové žijí. Na obludně obrovských hromadách suti potřebovali vyprošťovači z hlediska časových úspor co nejpřesněji ukázat místo, kde mají začít vyprošťovat.

Svaz záchranných brigád kynologů se zhostil reprezentace České republiky na úseku praktického nasazení v zahraničí pro tentokrát velmi dobře, ne však samozřejmě zcela bez chyb. K tomu, aby se tyto nedostatky menšího rázu již vícekrát neopakovaly, musí přispět podrobná analýza předností i nedostatků celé akce, a to ve všech, i v těch nejširších souvislostech.

Sebelépe vycvičení psi by nám nebyli k ničemu, kdybychom nedokázali zorganizovat jejich včasné vyslání a zajištění jejich působení tam, kde je ho nejvíce potřeba. V SZBK ČR si dnes již všichni uvědomili, že pro soutěže se záchranný výcvik neprovádí. To by bylo skutečně příliš málo.

BILANCE

Nasazení ve 4 výjezdových skupinách:
První skupina: PLUK CO OLOMOUC – velitel zásahu pplk. Slavomír Češka – vedoucí družstva Květoslav Štibora, členové družstva: Jan Fekar, František Schejbal st. (+ 10 vojáků CO + 6 civilních zaměstnanců AČ)

odjezd kolony (3x Tatra 815, 1x Liaz požární, 1x malý terénní automobil) ve čtvrtek 19. 8. v 7.30 h
trasa po vlastní ose ČR – Slovensko – Maďarsko – Rumunsko – Bulharsko – Turecko
místo působení Izmit, Kullar, příjezd 22. 8. 1999 ve 3.15 hodin
pracovní nasazení 8.00 – 19.00 hodin, 2x noční akce: 22. 8. od 22.00 do 2.00 hodin a 30. 8. od 0.15 do 5.00 hodin
označeno a vyproštěno 5 mrtvých osob
odjezd zpět 31. 8. 1999 v 8.00 hodin, příjezd do Olomouce 3. 9. 1999 v 11.00 hodin

Druhá skupina: MITSUBISHI PAJERO – koordinátor Jaromír Dolanský – vedoucí družstva Judita Klarnerová, člen družstva František Schejbal ml.

odjezd z Liberce ve čtvrtek 19. 8. ve 14.00 hodin na trasu pluku CO
během trasy zlikvidován půldenní náskok kolony CO a připojení ke koloně
místo působení Izmit, Kullar
pracovní nasazení od neděle 22. 8. odpoledne
označeny a vyproštěny 4 mrtvé osoby
návrat 26. 8. 1999

Třetí skupina: ADRA – koordinátor Otakar Jiránek – vedoucí družstva Jaroslav Sedlák, členové družstva: Pavel Šabacký, Daniel Sedlák, Zdena Okřinová, Zdeněk Žilka

místo působení Gölcük, Gecir Mendirie
zahájení prací 20. 8. 1999 odpoledne (Gölcük)
odjezd ve čtvrtek 19. 8. 1999 ve 14.00 hodin
prohledáno celkem 17 lokalit zřícených domů, z toho 11 na Ataturk Bulvari v Gölcüku
označeno 8 živých osob (z toho 2 vyproštěny, třetí nepotvrzena a 5 po několika hodinách vyprošťování značeny jako mrtvé), celkem označeno a vyproštěno 34 mrtvých osob
návrat 24. 8. 1999

Čtvrtá skupina: FISCHER – vedoucí družstva Ivana Nykodýmová – členové družstva: Kateřina Staňková, Pavel Svoboda, Hana Schmidová, Edita Tritová, Radek Čajka

odjezd v sobotu 21. 8. 1999
místo působení Izmit, Adapazari
první a druhý den označeny a vyproštěny 2 mrtvé osoby, třetí den nezaznamenán
návrat 25. 8. 1999 v 9.00 hodin (přílet na letiště Kbely o půlnoci)

STAV

Zemětřesení tureckého pobřežního pásu Marmarského moře a Izmitského zálivu s epicentrem Izmit – Gölcük
Síla otřesů: 7,4 Richterovy stupnice
Čas: 17. 8. 1999 ve 3.00 hodiny
Doba trvání otřesů: 40 s
Počet záchranářů: 1500 osob
Zachráněných osob: 620
Odhad škod: cca 12 miliard dolarů
Zhroucení domů probíhalo trojím způsobem:
–  totální rozsypání domu na písek, armatury a kousky panelů,
–  složení domu do boku, kdy podlaží zůstala zachována a slisovala prostor mezi jednotlivými panely téměř na 20 cm,
–  kolmé sesednutí domu směrem dolů, kdy se rozdrtila nejspodnější dvě až tři patra a zbytek pater zůstal téměř neporušen.

POZNATKY

První tři dny a dvě noci je nutno vždy absolvovat s minimálním odpočinkem (cca 2 – 3 hodiny spánku), takže týlové zabezpečení je možno vysílat v druhém sledu.
Pokud charakter zásahu dovolí, nevysílat nikdy dílčí skupinky, ale výhradně kompletní prvosledové družstvo.
Stanovit za družstvo oficiálního mluvčího, zejména pro styk s médii.
Každý vyjíždějící psovod musí být vybaven předepsaným způsobem (vlastní letecká přepravka, krmivo pro psa na týden, jídlo pro sebe na 2 – 3 dny, dezinfekční prostředky).
Každý pes musí mít bezpodmínečně zažity předepsané návyky:
–  zkušenost z cestování v letadle,
–  návyk na granulované krmivo,
–  návyk na pobyt v přepravce,
–  snášenlivost s ostatními psy,
–  zkušenosti z kontaktu s mrtvými osobami.
Každý psovod musí mít rovněž prověřené návyky (bez obav z letu letadlem, výšek, otřesů půdy, celková psychická odolnost, znalost cizí řeči).
Psovod musí mít vybavení pro přežití sebe a psa v podmínkách zásahu bez závislosti na týlu (podložka pod psa, přehoz přes přepravku proti dešti apod.).

SPECIFIKA ZÁSAHU

Maximální zkrácení doby jednotlivých dílčích nasazení (lépe 20 minut práce a 5 – 10 minut odpočinek než 60 minut práce a 30 minut pauza).
Maximální využití aktivního času psa bez veškerých prostojů (promyšlený postup už před vlastním nasazením dohodnutý během odpočinku psa).
Z důvodu maximálního šetření sil vést pohyb psa terénem při hledání pokud možno na delším vodítku a střídat jej s pohybem na volno podle situace a povahy prohledávaného úseku.
Maximální péči věnovat co nejrychlejší regeneraci sil psů (stín, voda).
Zajištění okamžitého přísunu vody pro psa i několikrát během vyhledávání (pes musí umět pít z příruční láhve).
Pečlivé sledování psychické situace u jednotlivých psů vzhledem k nalézání mrtvých osob a citlivé individuální vkládání antistresových a antidepresivních cviků (imitace nálezu živé osoby apod.).
Z hlediska hospodaření se silami co nejpřísnější dodržování dohodnutého postupu jednotlivých dílčích nasazení:
–  přijetí informací o prostoru požadovaném k prohledání,
–  doplňující otázky,
–  rozdělení prostoru z hlediska rozměru, počtu psů i času,
–  vlastní prohledání pod dohledem právě nepracujících psovodů,
–  okamžité uložení psů do místa odpočinku ihned po skončení hledání,
–  předání osobních poznatků a jejich prokonzultování s vedoucím družstva,
–  překrytí terénu jiným psem nebo opětovné nasazení z jiného směru,
–  vytyčení místa nálezu.
Při zjištění závalu psem podle charakteru značení:
– u značení živé osoby okamžité přivolání hasičů s echolokátorem a endoskopickou sondou,
– u značení mrtvé osoby přivolání vyprošťovačů.
Z hlediska prostředí prvky nejvíce ztěžující práci psů:
–  vysoké teploty až 40 °C,
–  vysoká prašnost zvyšovaná pracujícími stroji (bagry, jeřáby),
–  vysoká koncentrace osob v bezprostřední blízkosti pracujících psů,
–  výrazné pachy (mrtvolný pach, pach moře a tlejících zbytků vyvržených živočichů, pachy rozdrcených materiálů),
–  směsice velice silných hluků (sirény, kompresory, motory těžkých strojů, letadel, vrtulníků, houkačky sanitek, hysterické výkřiky),
–  vysoké procento vlhkosti vzduchu.
Začlenění pětičlenného družstva našich psovodů do 60členné jednotky francouzských hasičů se z hlediska logistického zázemí, počtu vyprošťovacích pracovníků, použitelné techniky a zejména vybavení echolokátorem a endoskopickou sondou jevilo jako ideální. Vzhledem k počtu jejich psů (pouze tři) bylo osm psovodů na tuto jednotku téměř optimální, ideální by asi bylo pro rozsah tohoto zásahu 12 psovodů.

TECHNICKÉ POŽADAVKY

Provést úpravu pracovních uniforem SZBK (odstranění laclů apod.).
Provést výraznější značení příslušnosti ke státu (Czech republik).
Zajistit kvalitnější přilby s čelní lampou a řemínkem pod bradu.
Zajistit skutečně funkční komunikační prostředky (vysílačky, mobilní telefony).
Vybavit postupně regiony a pohotovostní jednotku terénními vozidly.
Vybavit členy pohotovostní jednotky kvalitními spacími pytli, karimatkami a stany o minimálních parametrech.
Týlové zabezpečení zásahů zajišťovat ve druhém sledu (cca do 48 hodin).
Zajistit preventivní očkování členů pohotovostní jednotky podle pokynů hlavního hygienika ČR.
Zajistit permanentní veterinární povolení pro psy začleněné v pohotovostní jednotce k výjezdu do zahraničí.
Zajistit pojištění členů pohotovostní jednotky při zásazích, při trénincích a připojištění na cesty při výjezdech.
Zajistit pravidelný lékařský dozor členů pohotovostní jednotky.
Zajistit vyřešení jednotných finančních náležitostí psovodů při zásahu.
Vyřešit při zásahu a nedostatku místa v zavazadlovém prostoru letadla pobyt psů na palubě.