Slovenská republika – lesní požár, vrtulník PČR – srpen 2000

Dne 23. 10. 2000 večer vznikl lesní požár v Národním parku Slovenský ráj v lokalitě Čierna dolina. Požár se postupně rozšířil a tragicky zahynulo 6 osob, které se na hašení požáru podílely. Vzhledem k tomu, že Slovenská republika měla k dispozici pouze jeden vrtulník, což v těžce přístupném horském terénu bylo pro zvládnutí stále se šířícího požáru nedostatečné, bylo Ministerstvo vnitra České republiky 25. 10. 2000 požádáno o poskytnutí rychlé pomoci k hašení lesních porostů alespoň jedním vrtulníkem.

Po obvyklých nočních přípravách startuje ve čtvrtek 26. 10. v 6.10 hodin Bell-412 B-4369 z Prahy do Ostravy a pokračuje na letiště Poprad Tatry, kde přistává v 9.00 hodin. Po domluvě s velitelem letecké části zásahu F. Balažkou, kapitánem do akce nasazeného a v té době jediného vrtulníku Mi-8P letky Ministerstva vnitra Slovenské republiky, byl již v 10.00 hodin zahájen hasební zásah. V blízkosti požáru se nenacházel žádný vhodný zdroj vody, proto Hasičský sbor SR vytvořil na nejbližší vhodné ploše u obce Hrabušice plnicí stanoviště. To tvořily dvě cisterny, které střídavě zavážely třetí, plnicí cisternu. Z té vedly tři hadice zakončené koncovkou z novodurové trubky. Toto řešení umožňovalo desetičlennému družstvu rychle naplnit vak, v našem případě za 30 vteřin, a zároveň přidat dávku pyrocoolu. Odpoledne se k hašení připojila polská posádka firmy Heliso ze Swidniku s vrtulníkem PZL W-3 Sokol. Tato posádka měla s leteckým hašením velké zkušenosti, protože každé léto jejich firma provádí hašení a požární hotovost ve Španělsku. Zároveň se připojila posádka slovenské firmy ATE s Mi-8P, které Poláci poskytli hasicí vak. Jediné zdržení způsobila nutnost přelétávat na letiště Poprad k plnění paliva, což bylo druhý den vyřešeno přistavením cisterny s palivem přímo na plochu v Hrabušicích. Při rotaci čtyř vrtulníků začalo docházet ke zdržení při plnění vodou, proto bylo vytvořeno druhé plnicí stanoviště. Díky dobré koordinaci, dostatečné frekvenci shozů a snaze hasičů na zemi se první den podařilo požár stabilizovat, takže nedošlo k dalšímu významnému šíření. V tu dobu bylo zasaženo 60 ha lesa v terénu, kde na některá místa museli hasiči slaňovat, vodu nebylo možné dopravovat po zemi a požár se šířil pod terénem a ve skalních rozsedlinách. Ke zvýšení možnosti hašení byla na paseku u části požáru dopravena v podvěsu Mi-8P ocelová nádrž o objemu 1 500 l s čerpadlem a hadicemi, do které jsme průběžně zaváželi pomocí Bambi vaku vodu. Ke komunikaci a navádění na cíl jsme s výhodou používali stanice s kanály HZS ČR zastavěné ve vrtulníku.

Dne 27. 10. 2000 začalo hašení čtyřmi vrtulníky již v 7.30 hodin. Zároveň byly na úsek v hřebenové části nasazeny dva letouny Z-137T. Ty byly posléze odvolány, neboť ostatní terén omezoval účinnost jejich zásahu. Od ranních hodin byl tedy vytvořen fungující, nepřetržitý „řetěz“ vrtulníků, který odpoledne posílily dva vrtulníky Mi-17 Armády Maďarské republiky. Šest vrtulníků s vaky o objemu 800 l, 1 200 l, 1 800 l a 2 400 l tento den pomohlo uhasit některá ohniska a situace se výrazně zlepšila.

Další den probíhalo hašení obdobným způsobem, přičemž jsme uhasili i jiné ohnisko požáru vzdálené 5 km na východ. K lepšímu navádění na cíl byly tento den používány barevné dýmovnice. Protože byly neustále nasazeny alespoň tři vrtulníky, byla po celou dobu udržena frekvence shozů a zásah byl stále úspěšnější. Večer mohl štáb velitele zásahu konstatovat, že požár je pod kontrolou a z větší části uhašen. Zároveň velitel zásahu situaci vyhodnotil tak, že bez nasazení vrtulníků by ji vyřešila pouze změna počasí. V neděli 29. 10. 2000 ráno jsme dostali kromě osobního poděkování od ministra životního prostředí SR a zúčastněných velitelů hasičů a policie pokyn k odletu do Prahy, kde jsme přistáli ve 13.00 hodin.

KDY POUŽÍT HAŠENÍ POMOCÍ VRTULNÍKŮ

Výhodou vrtulníků používaných v mnoha oblastech je jejich mobilita a možnost dostat se na místa jinými prostředky těžko, případně vůbec, nedosažitelná a provést zde požadovanou činnost. Zde se uplatňuje to, proč byly vrtulníky vyvinuty, tedy možnost použití velkého množství ploch pro vzlet a přistání, schopnost zaviset ve vzduchu a možnost přepravy osob a nákladu v kabině a na vnějším podvěsu. V našem případě to je použití pro hašení, a to jak dopravu hasiva a jeho vypouštění na cílená místa, tak i přepravou osob a vybavení. Jedná se především o požáry v těžkých terénních podmínkách, v lesnatém a hornatém terénu, nepřístupném pro kolovou techniku a tam, kde klasické letouny nemají dostatečně blízkou plochu k přistání, případně charakter terénu jejich využití omezuje. Je zároveň třeba brát v úvahu, že provoz vrtulníku je dražší než provoz letounu o srovnatelné nosnosti. Z tohoto důvodu je také ekonomicky velmi náročné provozování speciálních hasicích vrtulníků, které sice mají větší účinnost, ale jejich jiné využití je omezené.

PODMÍNKY PRO ÚSPĚŠNÉ NASAZENÍ VRTULNÍKŮ

Včasné nasazení – správné kvalifikované a včasné rozhodnutí o nasazení omezuje možnost rozšíření požáru a zásadně zvyšuje šanci na úspěšný zásah.

Dostatečná koncentrace sil – jak z informací posádek, které provádějí hašení v Turecku a Španělsku, tak z vlastních zkušeností můžeme říci, že pro úspěšný zásah je potřebná frekvence jeden shoz do pěti minut, větší interval snižuje účinnost. Od toho se v závislosti na vzdálenosti zdroje vody odvíjí potřebný počet vrtulníků. Ten lze ovlivnit výběrem bezpečné plochy pro plnění vaků pozemním stanovištěm co nejblíže k požáru. Zároveň je vhodné na této ploše zabezpečit plnění paliva. Je také nezbytné mít v místě zásahu dostatečné pozemní síly k ručnímu dohašení.

Řízení a koordinace – výhodou je možnost rekognoskace terénu velitelem zásahu, případně jeho přítomnost na palubě během hašení. K zabezpečení koordinace a správného navedení je nutné vybavení jak posádek, tak pozemních částí co nejpodrobnějšími mapami a jasné označení orientačních bodů a úseků zásahu, a to i pomocí GPS. Osvědčilo se pozemní navedení, vyžaduje však vybavenost stejnými rádiovými pojítky. Dobře funguje i vyznačení úseku zásahu barevnými dýmovnicemi.

Rychlost a výška shozu – v málo zalesněném terénu se používá větší výška a rychlost shozu k dosažení dostatečně velké hasicí stopy, tj. výška 30 – 50 m a rychlost 100 – 120 km/h, malá rychlost a výška v otevřeném terénu může způsobit i rozdmýchání ohně mimo hasivem zasaženou část a zároveň oheň malou stopu rychle obejde. Ale v případě požáru ve vzrostlém lese je takto většina hasiva zachycena v korunách stromů, proto je nutné snížit rychlost na 40 – 60 km/h a výšku na 20 – 30 metrů, aby korunami prošlo dostatečné množství vody. Vrtulový vír je v tomto případě eliminován stromy.

Letová dohlednost – je omezujícím faktorem pro nasazení. Je-li v prostoru souvislá oblačnost dosahující k úrovni terénu, může být nasazení znemožněno. Stejně tak může působit i kouř. Zplodiny hoření také mohou způsobit i vysazení motoru. Postup zásahu pak velitel stanovuje s ohledem na směr větru, aby přílet a odlet byl prováděn z návětrné strany, případně s bočním větrem.

Turbulence v horském prostředí – silný vítr a turbulence může činnost omezit. Na závětrných stranách kopců vznikají rotory, tj. oblasti prudce stoupajícího a klesajícího vzduchu, které ohrožují bezpečnost letu. Zároveň je pilot nucen vzhledem k dýmu provádět nálet z návětrné strany. Zvláště při letu malou rychlostí po větru a náletu do svahu vzniká nebezpečí vzniku „vírového prstence“, kdy vrtulník ztrácí podstatnou část vertikální složky tahu. Také manévrovatelnost plně naloženého vrtulníku je omezena.

Vycvičenost posádky – především k hašení v horách je třeba přistupovat s velkou pokorou a pečlivě vážit rizika spojená s touto prací. Posádky jsou během hašení vystaveny mnohdy značnému stresu, únavě, dýmové expozici a neustálému tlaku v rozhodovacím procesu. Tuto činnost by měla provádět jen náležitě vycvičená posádka s dostatečnými letovými zkušenostmi a s dostatečnou znalostí vlastních sil a schopností.

V naší republice potřeba zásahu u tak rozsáhlého požáru zatím nenastala. Pokud srovnáme podmínky našich zalesněných prostor, především pohraničních pohoří, jejich chráněných míst a rezervací, nelze vznik takovéto katastrofální situace do budoucnosti vyloučit. Úspěšné řešení takové situace v rámci IZS mohou pomoci i zkušenosti, které jsme v roce 2000 s touto činností při misích mezinárodní pomoci vlády České republiky získali.

Vyšlo v časopisu 150 HOŘÍ číslo 3/2001: Češi opět u lesního požáru za hranicemi – Hašení pomocí vrtulníku
pplk. JUDr. Vladimír PANENKA, mjr. Ing. Karel KRÁSNÝ, Letecká služba Policie České republiky, foto Karel Krásný