ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA – PROVINCIE TAIWAN 1999 – ZEMĚTŘESENÍ – USAR

Dne 21. září 1999 v 01:45h byly okresy Nanton a Taichung na čínském ostrově Taiwan zasaženy zemětřesením. Okres Nanton byl zasažen zemětřesením o síle 8 – 8,2 stupňů Richterovy stupnice a okres Taichung byl zasažen zemětřesením o síle 6 stupňů Richterovy stupnice. Celkový počet obětí byl 1185 mrtvých. Zraněno bylo 6 190 osob. Bylo zničeno 10 984 domů.

V 15:00h bylo definitivně rozhodnuto vyslat z ČR zúženou jednotku o 5ti psovodech se psy ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR, kteří tvořili oficiální jednotku Ministerstva vnitra – generálního ředitelství HZS ČR. V rámci jednotky byl vyslán také koordinátor z humanitární organizace ADRA a zástupkyně Ministerstva zahraničních věcí Taiwanu.

Jednotka odletěla ještě týž den v 19:45h z Prahy. Po příletu do města Taipei se jednotka přemístila autobusem do 145km vzdáleného města Puli. Jednotka přiletěla v noci a po přesunu do postižené oblasti členové jednotky zjistili, že i přes katastrofu, která se v místě stala, hlavní místní koordinátoři záchranných prací spí. Jednotka tedy po dohodě s ochrankou oblasti začala prováděl záchranné práce, na vlastní pěst.

Hlavní zásahovou činností v postižené oblasti, byla záchrana osob ze zřícených objektů.

DALŠÍ INFORMACE:

Odlet: 21. září 1999, v 19:45h, Praha – Frankfurt – Bangkok – Taipei.
Přílet: 27. září 1999, v 09:05, Taipei – Bangkok – Frankfurt – Praha.
Doprava: linkovými lety – nebyl vyslán speciál
Ubytování: ve stanech.
Stravování: z dovezených zásob
Venkovní teplota: přes den +35°C.
Počty vyproštěných celkem: pouze 6 živých osob
Počty vyproštěných českou jednotkou:
Počet prohledaných objektů českou jednotkou: 68

V oblasti zasahovalo celkem 700 záchranářů a 100 psů!

TAIWAN 1999 – ERTHQUAKE (AJ, pdf)

ZPRÁVA Z NASAZENÍ ZÁCHRANNÝCH SKUPIN SZBK ČR NA TCHAJ – WANU, ZÁŘÍ 1999

JAROSLAV SEDLÁK, VÝCVIKÁŘ SZBK

Stav a situace

Zemětřesení čínského ostrova Tchaj-wanu s epicentrem u města Puli a v okrese Nanthou ve středu ostrova

Síla otřesů: 8 – 8,2 Richterovy stupnice
Čas: úterý 21. 9. 1999 v 01.30 hodin
Počet otřesů během 6 dnů: 6000

Dislokace působení: Nanthou county a Tai-chung county
Prohledávané objekty: 68 objektů v Nanthou city, Puli, Kuoshing, Tai-chung city, Wufeng + sesuvy půdy v horách mezi obcí Kuoshing a jezerem Sun Moon Lake (prasklá přehradní hráz)
Členové týmu:
Jaroslav Sedlák (vedoucí + psovod)
– pes boxer Duxy Sametový čumáček
Ing. Daniel Sedlák (psovod)
– fena boxerka Kiss Krumbox
Zdeněk Žilka (psovod)
– pes boxer Drink Dračinec
František Schejbal st., (psovod)
– pes německý ovčák Asco Neviot
František Schejbal ml., (psovod)
– pes německý ovčák Rambo BPP
Doprovod:
Otakar Jiránek (koordinátor)
– humanitární organizace ADRA
Anna Ho – Ministerstvo zahraničních věcí Tchaj-wanu

Celkový počet záchranářů: 700
Počet nasazených psů: 100
Zachráněných živých osob: 6

Popis akce

Mnozí si ani nepovšimli, s jak hrozivou pravidelností se začala zemětřesení opakovat. Anatolský zlom vedoucí z Egejského a Marmarského moře do Izmitského zálivu zanechal svým otřesem v noci z pondělí na úterý 17. 8. 1999 na 200 tisíc Turků bez přístřeší. Otřesy ještě nedozněly a již začaly praskat zdi v řeckých Aténách. Přesně týden nato se znovu zřítily již staticky narušené domy v Turecku při opakovaných záchvěvech a další noc na úterý přinesly další otřesy děs do myslí spících Tchajwanců. Uplynul opět týden a propuklo zemětřesení s následnými záplavami v Mexiku, ležícímu na stejném obratníku Raka jako Bahamy nebo Tchaj – wan.

První myšlenka, která krutě probuzené Tchajwance napadla, byla, že jsou napadeni sousední lidovou Čínou, která tou dobou v souvislosti s touhou Tchaj-wanu po samostatnosti harašila již zbraněmi zcela nepokrytě. Podpora tchajwanské samostatnosti v postoji České republiky vyslovená ústy prezidenta Václava Havla je patrně i jedním z důvodů povědomosti Tchajwanců o existenci České republiky, její poloze, rozdělení se Slovenskem a mnoha dalších informacích, což jinde ve světě rozhodně nebývá často obvyklé.

Jestliže v případě turecké apokalypsy se česká vláda nezachovala rozhodně tak, aby na ni občan mohl být hrdý a při řeckém neštěstí ve své nerozhodnosti a váhavosti ještě dále pokračovala, v případě zemětřesení na Tchaj-wanu bylo všechno již úplně jinak.

Ranní zpravodajství odstartovalo lavinu návazných činností asi tak, jak by zhruba v integrovaném záchranném systému měly probíhat. Telefonická nabídka prezidenta SZBK tentokrát akceptovaná Ministerstvem zahraničních věcí, vstřícná organizační iniciativa Ministerstva vnitra a v režii ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR – a pak již šlo vše ráz na ráz. Po zvážení několika možných variant došlo kolem 15. 00 hodin k definitivnímu rozhodnutí o vyslání zúžené sestavy pěti psovodů, a to leteckou linkou Praha – Frankfurt – Bangkok – Taipei. Poslední dramatické okamžiky dopravy na letiště, kdy policejní vozy svážející účastníky z Českého Krumlova, Českých Budějovic, Písku a Liberce měřily kilometry na sekundy, čínská víza vystavená na počkání, bleskové očkování v letištní hale, připojištění na cestu a úprk do letadla Lufthansy se psy na palubě. Pro nemožnost stihnutí odletu nominovanými brněnskými psovody Pavlem Šabackým a Zdenou Okřinovou byli narychlo povoláni otec a syn Schejbalovi z Liberce, kteří drama odjezdu stupňují na maximum. Jejich policejní auto v Praze na Hlávkové mostě proráží pneumatiku a drahocenné minuty zoufale ubíhají. Boeing Lufthansy již před několika minutami obdržel nekompromisní příkaz ke startu, opustil letištní plochu a právě roluje po ranveji, když kapitán letadla dostává do sluchátek zprávu, že liberečtí psovodi právě dorazili do letištní haly. Bez váhání otáčí stroj zpátky na plochu, omlouvá se za zpoždění cestujícím letadla, kteří omluvu přijímají se souhlasným potleskem, a díky kapitánově rozhodnosti odlétá český záchranný tým sice s půlhodinovým zpožděním, ale kompletní.

Zatímco televizní diváci Primy sledují pořad Miláčci, ve kterém se protagonisté vyznávají ze svých tureckých zkušeností, titíž psovodi v té době již sedí znovu v letadle s cílem pomoci zemětřesením postiženému Tchaj-wanu.

Padesátiminutová pauza určená ve Frankfurtu k přestupu se sice způsobeným zpožděním pronikavě minimalizuje, ale na krátké protažení psů přímo na letištní ploše největšího evropského letiště čas přece jen stačí. Hlavně jde o to, aby před nástupem do zavazadlového prostoru obřího letounu byli na dvanáctihodinový let do thajského Bangkoku psi dobře vyvenčeni.

Svými rozměry úctu vzbuzující Jumbo Jet zakrouží nad nočním Frankfurtem a vyráží proti směru času na tropický východ. Postupně se šplhá až do výšky deseti kilometrů, kde teploměr ukazuje neuvěřitelných -47 °C, standardní rychlostí 1050 km v hodině opouští Evropu a přes Turecko, Irán, Pákistán, Indii, Bengálský záliv, Barmu a Thajský záliv míří do exotického Thajska.

Přestup v hlavním thajském městě Bangkoku na letadlo tchajwanské společnosti Eva Air nás ujišťuje nejen o tom, že se nacházíme ve skutečných tropech (výstup na letištní plochu z klimatizované haly se rovná plácnutí horkou mokrou utěrkou přes obličej), ale především o tom, že naši psi se i v nákladovém prostoru Jumba cítí spokojeně, na ploše jsou plni elánu a nejeví známky jakéhokoli problému z dlouhého letu.

Po cenných instrukcích zástupce Českých aerolinií Vladimíra Mosy, který na nás čeká společně s obchodním zástupcem ČR Josefem Jirotkou, nás očekává poslední přestup. Naposledy se tchajwanský Boeing 747 šplhá nad Kambodžu, Laos, Vietnam a Jihočínské moře, aby po levém křídle zanechal ostrov Hainan s plážemi čínské smetánky, po pravém pak vysněný cíl mnoha turistů Filipíny a po dalších třech hodinách letu sklouzl na přistávací dráhu hlavního města Taipei na ostrově Tchaj-wanu. Čile pulsující letištní hala nabitá k prasknutí čínskými cestujícími při spatření psů a červenožlutých záchranářských uniforem reaguje skutečně dojemně. Spontánní potlesk několika set párů rukou smíšený s voláním „Thank you, Czecho!“ je uctivým uznáním malé zemičky ze srdce Evropy, která neváhala vyslat své zástupce k pomoci v neštěstí.

Obchodní zástupce ČR na Tchaj-wanu pan Petr Spáčil nás očekává s velice sympatickou pracovnicí čínského Ministerstva zahraničí věcí Aničkou Ho, která díky svým studiím v ČR dokáže dokonce hovořit i česky. Angličtina je však pro ni, ostatně jako pro většinu Thajwanců, mnohem bližší, takže konverzace se odehrává převážně v tomto jazyce. Před letištěm je už připraven i mikrobus s čínským řidičem, s jehož pomocí se český tým neprodleně přesouvá do 145 km vzdáleného epicentra zemětřesení u městečka Puli v okrese Nanthou nacházejícího se v samém středu ostrova.

Krizový štáb v Puli jistě neměl lehký den, přesto je pro nás dost šokující zjištění, že hodinu po půlnoci při našem příjezdu zde všichni spí, nikdo nepracuje a není od koho načerpat čerstvé informace. Při vědomí toho, že záchranáři první dvě noci po zemětřesení, kdy je největší šance na nalezení zavalených osob, rozhodně nemohou odpočívat, se orientujeme sami. Vyrážíme na vlastní pěst a do rána se řídíme při prohledávání domů pouze nepřesnými informacemi domorodých hlídek, střežících domy před rabováním vyzbrojeni basebalovými holemi. Další den se dovídáme, že vedení krizového štábu bylo vyměněno a na organizaci prací záchranných týmů je tento fakt okamžitě poznat.

Následky zemětřesení na Tchaj-wanu se výrazně liší od zemětřesení v Turecku, srovnatelného co do rozlohy i intenzity otřesů. Na každém kroku je zde vidět solidnější technologie a především kvalitnější použitý stavební materiál. Jestliže v Turecku se dvanáctipatrový věžák při bočním pádu složil do strany na podlaží lisující v prostorech jednotlivých pater vše živé i neživé do pouhých dvaceticentimetrových škvír, tchajwanské věžáky se nakláněly a padaly často vcelku, jako obrovské kostky. Obyvatelé se sice na šikmých podlahách mezi padajícím nábytkem často notně potloukli, ale každopádně jim zůstala reálná šance přežít. Proto také na Tchaj-wanu byly ztráty na životech a koneckonců i na majetku nesrovnatelně nižší.

Pro české záchranáře byly na Tchaj-wanu absolutně novým, dosud nepoznaným fenoménem rozsáhlé sesuvy půdy. Pro představu: fantastické přírodní údolí obklopené ze tří stran horským masivem s rezonující zvukovou kulisou tropické džungle a v nádherném panoramatu s náhle chybějícím vrcholem jednoho z horských velikánů, který svým sesuvem zaplnil celé údolí. V důsledku jde o nepředstavitelnou lavinu hlíny a obrovských balvanů v šíři třeba dvou kilometrů, která pod několikametrovým nánosem v minutě pohřbí nejen mnoho hektarů exotické přírody i s protékající řekou, ale rovněž celé vesnice a mnoho roztroušených domů či farem.

Prohledávání mnoha čtverečních kilometrů takové laviny, kde do kypré hlíny se člověk bořil po kolena a mezi balvany o průměru tří metrů nebylo možno se prodrat, působilo nepředstavitelné potíže. V kombinaci s pětatřicetistupňovou sluneční výhní a téměř stoprocentní vlhkostí vzduchu při absolutní absenci jakéhokoli kousku stínu na tak rozsáhlé pláni šlo o pracovní podmínky doslova smrtelné. Jen několik útržků pestrých hadříků a sem tam vyčnívající konec trámu dávaly v těchto místech tušit existenci ještě před nedávnem stojících staveb a prosperující jelení farmy. Z lidí katastrofu v těchto místech nepřežil nikdo, kromě řady rozdrcených těl zde byli vyproštěni pouze tři mohutní jeleni, v důsledku těžkého šoku absolutně neschopní jakéhokoli pohybu. Paradoxně kouzelný život na této smrtonosné rozloze představovalo několik motýlů neuvěřitelných rozměrů malebně se vznášejících nad dovršeným dílem zkázy.

Euforie záchranáře žene často dál a dál, aniž by při tom dokázal myslet na vlastní bezpečnost. Zde se skutečně jednalo o práci na pokraji možností, zde hrozil kolaps nejen pracujícím psům, ale i lidem. Při návratu z vrcholu této kamenité laviny měl osamocený Dux, označující zde dvě mrtvé osoby, obrovské štěstí, že se dokázal skutečně v poslední chvíli vrátit krkolomnou tříkilometrovou trasou do míst spásného stínu. Vyproštění obou osob bylo zaznamenáno všudypřítomným zpravodajstvím CNN a náhodně aktéry spatřeno při nočním hlášení na obrazovce v krizovém centru, kde zprávy ze záchranných prací probíhaly na jednom televizním kanále nonstop.

Práce v pobořených domech ve městech již představovala záchranářskou rutinu. Převážně se jednalo o prozkoumávání škvír zbývajících z rozdrcených suterénů či prvních pater a vyloučení možnosti, že by zde ještě přežívala živá či nacházela se zavalená mrtvá osoba. Opět nejrychlejší a nejspolehlivější řešení dílčích úkolů přinášely týmy vybavené echolokátory a endoskopickými sondami, při střídání spolupracujících týmů na Tchaj-wanu jsme s takto vybaveným korejským týmem pracovali jeden den. Touto technikou bylo potvrzeno i označení psů při nalezení a vyproštění posledního živého šestiletého chlapce.

Ze statistického hlediska byl i výsledek práce záchranářských týmů zdánlivě méně úspěšný než při záchranných pracích v Turecku. Na Tchaj-wanu vycházela jedna zachráněná živá osoba na 100 pracujících záchranářů. Sedm stovek záchranářů z celého světa se rvalo o lidské životy s ničivým živlem především v nejrozsáhlejších stavbách hlavního města, kde působili převážně místní a korejští záchranáři. V úsecích přidělených dalším zahraničním týmům se již živé osoby nenacházely, s výjimkou jedné osoby, která byla nalezena Korejci v prostoru, který švédští a ruští záchranáři označili za prázdný. Jedna z největších devíz českého týmu byla ta, že psi v české pohotovostní jednotce mají dostatek zkušeností s vyhledáváním i mrtvých osob, takže jsou použitelní i v místech, kde značná část zahraničních psů být nasazena nemůže, neboť jsou cvičeni pouze pro vyhledávání živých osob. Pro nalézání mrtvých osob nemají psovodi mnoha zemí dostatek teoretických, metodických ani praktických poznatků.

Na území dvou okresů Taichung a Nanthou bylo během pěti dnů nasazení českým týmem prohledáno 68 domů v celkem 7 lokalitách. Ke skutečně nejtvrdším poznatkům bude navždy patřit sesuv půdy v oblasti Kuoshing, několik kilometrů od narušené hráze jezera Sun Moon Lake hrozící protržením a následnou záplavovou vlnou.

Otřesy pokračovaly na ostrově mnohokrát denně v nejrůznějších intenzitách. Během jediného týdne jich seismologové nasčítali na šest tisíc, některé z nich byly již velice zřetelné. Pocit „plovoucí podlahy“ završil asi těsně před odletem českého týmu záchvěv o síle 6, 8 Richterovy stupnice, který v sutinách zavalil i čtyři záchranáře, kteří již nestačili prohledávaný a staticky narušený dům opustit.

Práce týmu na ostrovním zemětřesení se od tureckého nasazení pochopitelně rovněž lišila. Předznamenávaly ji větší přesuny, které by bez klimatizovaného mikrobusu byly pro pracující psy těžko představitelné. Organizace z hlediska technického zajištění obyvatel bez přístřeší byla s tureckými krizovými štáby rovněž nesrovnatelná. Na Tchaj-wanu vše fungovalo v klidu, bez emocí, s dostatkem všech materiálních potřeb a při přísném dodržování veškerých hygienických požadavků. Tropické podnebí je pro práci psů samozřejmě vždy vyčerpávající. S použitím zkušeností z Turecka, aplikovaných vhodně do místní situace, se však dalo překonat a není v těchto podmínkách nemožná ani dlouhodobější pracovní zátěž.

Pro přípravu a výběr psů je potřeba brát v úvahu především fakt, že očekávaná nasazení se v budoucnu dají právě v takovýchto podmínkách očekávat nejvíce. U členů pohotovostní jednotky SZBK a tedy potenciálních účastníků budoucích nasazení je třeba daleko více dbát i na výraznější přípravu z hlediska osobních vlastností těchto osob, jejich komunikativnost s veřejností, všeobecný rozhled, teoretické odborné znalosti a řadu dalších odborných i souvisejících schopností.

Je třeba si stále uvědomovat, že každý občan v jakékoli funkci za hranicemi naší země, ať chce či nechce, Českou republiku vždy reprezentuje. Každým slovem, každým gestem, každým činem. Aby i nadále to „Thank you for your help“ znělo všude vždy stejně upřímně tak, jak znělo Tchaj-wanem v uších českých záchranářů při každém jejich kroku.

Poznatky

První tři dny a dvě noci je nutno vždy absolvovat s minimálním odpočinkem (cca 2 – 3 hodin spánku).
Vyjíždějící psovod musí mít vlastní leteckou přepravku, v níž je pes zvyklý soustavně přebývat.
Psovod musí být vybaven kvalitním krmivem pro psa na týden, na které je pes navyklý.
Nelze v žádném případě krmit psy krmivem jakékoli značky (plynatost, průjmy).
Každý pes musí mít bezpodmínečně zažity předepsané návyky:
– zkušenost z cestování v letadle,
– snášenlivost s ostatními psy,
– zkušenosti z kontaktu z mrtvými osobami.
Každý psovod musí mít rovněž prověřené návyky (bez obav z letu letadlem, výšek, otřesů půdy, celková psychická odolnost, znalost cizí řeči).
Psovod musí mít vybavení pro přežití sebe a psa v podmínkách zásahu bez závislosti na týlu a na počasí (podložka pod psa, přehoz přes přepravku proti dešti apod.).
Doprovod z řad jiných organizací než SZBK musí být důrazně poučen o prioritách v činnosti záchranného týmu: 1. informace o řidělených prostorech, 2. informace o příštích prostorech, 3. informace o spolupracujících týmech a až na posledním místě informace pro média o probíhajících pracích týmu.

Technické požadavky

Provést úpravu pracovních uniforem SZBK.
Zajistit jednotnost oblečení všech příslušníků SZBK, příp. i doprovodu (včetně triček).
Provést výraznější značení příslušnosti ke státu (Czech republik).
Zajistit kvalitnější přilby s řemínkem pod bradu.
Zajistit kvalitní čelní lampy a ruční reflektory.
Zajistit funkční komunikační prostředky (vysílačky, mobilní telefony).
Vybavit postupně regiony a pohotovostní jednotku terénními vozidly.
Vybavit členy pohotovostní jednotky kvalitními spacími pytli, karimatkami a stany o minimálních rozměrech.