Francouzská republika – vichřice – leden 2000

Příslušníkům Hasičského záchranného sboru ČR a 6. polní nemocnice Armády ČR, kteří poskytli v lednu 2000 humanitární pomoc Francii, zaměřenou především na odstraňování následků ničivých větrných smrští, se dostalo uznání od francouzského prezidenta, ministrů zahraničí, vnitra a obrany České republiky a také velvyslance České republiky ve Francii. „Dovolte, abych vám co nejupřimněji poděkoval, že jste tak rychle přijeli s pomocí, kterou Francie, postižená katastrofou, jakou v moderních dějinách nepamatuje, tak naléhavě potřebovala. Velmi jsme vás obdivovali, že jste strávili silvestrovský den za volanty na dálnici a Nový rok jste oslavili na francouzsko-německé hranici,“ píše v dopise velitelům a příslušníkům Hasičského záchranného sboru ČR a 6. polní nemocnice Armády ČR velvyslanec Petr Janyška. „Díky rychlé reakci české diplomacie, vašich resortů a vás samých byla Česká republika jednou z prvních zemí, jež přijely pomoci. Nejvyšší francouzská reprezentace si toho povšimla a vyjádřila několikeré poděkování, včetně prezidenta Chiraka. Odvedli jste zde kus skvělé, profesionální práce, přispěli jste k dobrému jménu republiky ve Francii, a jsme vám za to, náš zastupitelský úřad i já osobně, velmi vděčni.“

Přestože Francie nepředpokládala pomoc z menších a vzdálenějších států Evropy, český záchranný tým se do oblasti Marne v kraji Champagne 31. prosince 1999 vypravil. (Zprávu o odjezdu jsme přinesli v čísle 2/2000 časopisu 150 – HOŘÍ pozn. redakce.) Do bývalého korunovačního města Remeše dorazila kolona automobilů po osmnácti hodinách jízdy. Již první dojmy z noční cesty po francouzském území naznačovaly skutečný rozsah katastrofy – města a vesnice byly ponořeny do tmy. Po čtyřhodinovém spánku a poradě se zástupci elektrárenské společnosti EDF začal tým hasičů, se specializací strojník a elektrikář, a vojáků plnit své humanitární poslání – obnovu dodávky elektrické energie do veřejné sítě. Záchranný tým tak přinesl světlo, teplo a úĺevu do domácností ve vesnicích Coizard-Joches, Connantray-Vaurefroy, Montépreux, Euvy, Agluzelles-Courcelles, Le Meix-St. Epoing. První česká elektrocentrála byla zprovozněna 1. ledna 2000 ve 20.00 hodin. Montážní a instalační práce probíhaly potmě, za sychravého a mrazivého počasí až do ranních hodin. V neděli 2. ledna ve tři ráno byly všechny dovezené elektrocentrály zprovozněny. Nadále tým přesně podle požadavků francouzské strany a podle rozpisu služeb kontroloval a zabezpečoval jejich nepřetržitý provoz až do ukončení mise. Poslední elektrocentrála byla odpojena od veřejné sítě 11. ledna 2000 v 16.00 hodin.

Český záchranný tým nebyl připraven jen na obnovu elektrické energie. V technickém vybavení bylo kromě osmi vojenských elektrocentrál s výkonem 7 x 60 kVa a 1 x 50kVa, čtyř vojenských tahačů Tatra 815, dopravního vozidla Landrover, vozidlo Opel Sintra s vybavením a čtyři terénní vozidla s motorovými pilami, rozbrušovacími agregáty, přenosnými elektrocentrálami a hydraulickými nůžkami, takže tým mohl bezprostředně po zprovoznění elektrocentrál nabídnout i další pomoc – odstraňování padlých porostů, práci s motorovými pilami a zajišťování přístupu ke zničeným místním vedením elektrického proudu. Bylo to nutné, protože teprve po odstranění padlých stromů se mohli pracovníci elektrárenské společnosti EDF dostat k zataraseným stožárům a kabelům. Z hasičů se stali dřevorubci, každý pomáhal jak mohl a nikdo nepochyboval o smysluplnosti svého poslání. Práce měla systém a řád, služby byly rozepsány na týden dopředu. Pracovní den začínal v osm hodin ráno, volno se drželo, byť bylo uvedeno v rozpise služeb i přes den, jen v noci. Každý z týmu nabízel pomoc nad rámec své služby, aby lidé, kteří byli několik dní odříznutí od světa, mohli znovu využívat „vymoženosti“ civilizace. Odstraňování padlých stromů motorovými pilami bylo prováděno v obcích Le Meix St. Époing, Ognes, Flavigny, Vassimont et Chapeas a Bergés sous Montmirail.

Tak, jak se postupně dařilo Francouzům zprovozňovat veřejnou síť a zapojovat vesnice do běžného režimu, přesouvaly se i elektrocentrály z České republiky. Přesouvali se i čeští hasiči a vojáci s pilami a v prvním sledu klestili cestu francouzským vysokozdvižným plošinám a pracovníkům belgické elektrárenské společnosti obnovujícím v této oblasti zničené elektrické rozvody. Nasazení bylo stoprocentní, nikdo nezklamal, nikdo z týmu nepodlehl fyzickému a psychickému napětí, situace se nikdy nevyhrotila tak, aby ji nezklidnilo slovo. Nikdo z týmu nepřidělal práci ostatním ani francouzské straně, nikomu z týmu se také nic nestalo, byť příležitostí k úrazu při nočním objíždění a doplňování elektrocentrál a práci na polomech bylo dost. Na nepříznivé klimatické podmínky – jenom dvakrát za celou dobu působení ve Francii zahlédli slunce – byli i díky fyzické průpravě připraveni.

Práci českého týmu záchranářů sledovali bedlivě jak obyvatelé postižených vesnic a jejich starostové, tak francouzské sdělovací prostředky – a nešetřily chválou. Děkovný dopis francouzského prezidenta předsedovi vlády České republiky je založen na jednom z nejhlubších pocitů – pocitu vděku. Šlo zřejmě vůbec o první pomoc, kdy „Východ“ pomohl „Západu“.

Poznatky
Český tým byl jedním z šesti dalších, které přijely Francii pomoci před Novým rokem. Stalo se tak díky rychlé orientaci, pohotovosti a dobré spolupráci a koordinaci Ministerstva zahraničních věcí, velvyslanectví České republiky v Paříži a organizační a materiálové připravenosti hasičských i armádních záchranářských týmů. Jednotka HZS ČR byla sestavena tak, aby byla soběstačná a nebylo nutné zatěžovat francouzskou stranu žádostmi o jakoukoliv technickou či týlovou pomoc, včetně pomoci překladatelské.
K úspěchu celé akce přispělo i to, že přidělený koordinátor z francouzských rozvodných závodů EDF byl velmi schopný pracovník, který dokázal plně využít všechny formy pomoci iniciativně nabízené českým týmem.

Tým byl vybrán odpovědně, profesní zaměření odpovídalo rozsahu a zaměření pomoci. Vyplatilo se přesné určení povinností, které zabránilo zbytečným prostojům a dotazům. Překážkou úspěchu akce nebylo ani to, že se tým záchranářů seznamoval mezi sebou až při náročném přesunu na místo živelní pohromy.

Spolupráce vojáků a hasičů byla dobrá. Přirozeným způsobem se tvořily pracovní skupiny, při práci se obě složky vzájemně doplňovaly. Vojáci měli za sebou mise v Turecku, Albánii, Bosně a pro hasiče byli vítaným zdrojem zkušeností.

K základním předpokladům úspěchu při dlouhodobém působení záchranného týmu v zahraničí patří udržení psychické pohody. K tomu v daném případě nepochybně přispěl i trvalý zájem ze strany českého velvyslanectví o činnost týmu. Potřebu komunikovat s domovem do určité míry plnilo zasílání tiskových informací z České republiky prostřednictvím zastupitelského úřadu.

Ukázalo a dokázalo se, že Česká republika nechápe pojem mezinárodní humanitární pomoci a evropské solidarity formálně.

Po rozhovoru s účastníky humanitární pomoci mjr. Ing. Milošem Svobodou, vedoucím týmu a mjr. Jaromírem Peškem, jeho zástupcem, připravila Ludmila Dubová
Vyšlo v časopisu 150 HOŘÍ číslo 3/2000

I poslední den minulého roku se vypravil tým českých záchranářů pomáhat lidem postiženým živelní pohromou, tentokrát do Francie, kde si větrné smrště vyžádaly oběti na životech a způsobily škody na elektrické rozvodné síti. Humanitární pomoc poskytla Česká republika na žádost velvyslanectví Francouzské republiky. Ministerstva vnitra a obrany sestavila tým specialistů složený z 10 příslušníků Armády ČR, 13 příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR a vybavený osmi armádními elektrocentrálami o celkovém výkonu 530 kVA. Velitelem jednotky HZS Ministerstva vnitra, vyslané k plnění mimořádných úkolů HZS ČR podle § 51 odst. 1 a § 65 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů – poskytování humanitární pomoci ve Francii – byl jmenován mjr Ing. Miloš Svoboda (MV – ředitelství HZS ČR), jeho zástupcem mjr. Bc. Jaromír Pešek (HZS hl. m. Prahy). Jednotku tvořili tito příslušníci: pprap. Milan Hrubý, ntrm. Libor Pospíšil (oba HZS hl. m. Prahy), kpt. Vladimír Hampl (HZS okresu Kladno), nrtm. Jiří Falada (HZS okresu Tábor), pprap. Jan Vaněk (HZS okresu Karlovy Vary), pprap. Václav Forman (HZS okresu Klatovy), nrtm. Pavel Kremz a pprap. Petr Ulrich (oba HZS okresu Hradec Králové), prap. Drahoslav Konůpka a prap. Václav Menšík (oba HZS města Ostravy). Třináctým členem byl Mgr. Rostislav Táborský, zaměstnanec MV, odboru mezinárodní spolupráce. Do Francie se jednotka dopravila pozemní cestou vozidly Jeep Cherokee 4×4 (HZS okresu Kladno), Lada Niva VAZ 21214 (HZS okresů Klatovy a Trutnov), Nissan Patrol GR Wagon (HZS města Ostravy) a Opel Sintra (HZS hl. m. Prahy).

Příslušníci jednotky Hasičského záchranného sboru MV přijeli 1. ledna 2000 do Remeše, první elektrocentrály nainstalovali v Coizard-Jochez, další v Montepreux. O postupu prací se rozhodlo po poradě se zástupci elektrárenské společnosti EDF. Kromě dodávání energie do rozvodné sítě v několika obcích v kraji Champagne pomáhali příslušníci při odklízení spadlých stromů na el. vedení a přístupech ke stožárům a byli schopni poskytnout i ženijní pomoc, měli vlastní motorové rozbrušovací pily a motorové řetězové pily. Záchranáři byli v denním kontaktu s operačním střediskem MV-ředitelství HZS ČR. Jednotka se z Francie vrátila zpět do České republiky 13. ledna. To už jsme všichni věděli, že jí za obětavou pomoc poděkovali obyvatelé znovu rozsvícených vesnic i starosta obce Angluzelles-Courcelles v departementu Marne, a také osobním dopisem premiéru Zemanovi francouzský prezident Jacques Chirac.

Ludmila Dubová, foto autorka a ppor. Ing. Zdeněk Ráž
Vyšlo v časopisu 150 HOŘÍ číslo 2/2000