TURKEY NOVEMBER 1999 - EARTHQUAKE

An earthquake of 7.4 degree in Richter’s scale hit Turkey again on 13 November 1999. Epicentre of the earthquake was situated near to the town of Düzce, Bolu region, between Istanbul a Ankara.

Based on decision of the Fire Chief Officer of the Czech Republic, total of 13 members were sent as the USAR team (5 dog handlers of the Canine Rescue Brigades Association, one doctor of Czech MI, 5 firefighters from Prague Fire Service, and one team commander).

Rescuing of people from collapsed buildings and further assistance to afflicted people (continuous survey in collapsed buildings, different assistance based on requests etc.) were the main intervention activities in disaster area.

Total of 714 dead people were found in the affected area.

MORE DETAILED INFORMATION:

Departure: 13 November 1999
Arrival: 18 November 1999
Transport: AN aircraft of the Czech Army
Meals: from own supplies.
Outside temperature: up to minus 20°C at night
Number of extricated persons by the Czech unit: no alive

TURKEY – GENERAL INFORMATION ON THE AREA

Turkey was affected by many earthquakes during last millennium, and some of them were really strong, but only few of them influenced lives of inhabitants so tragically. In 1939 earthquake in Erzincan approx. 23,000 people perished, and the same area was affected by seismic disturbances in 1992. In 1966 earthquake in Adapazari 2,500 died, and hundreds of casualties were also in 1976 earthquake near the Van lake. But not only Turkey suffers from these natural disasters. In fact, half of the worldwide population lives in active seismic areas, and devastating earthquakes can unexpectedly arise in all those places.

 

 

ZPRÁVA O VYSLÁNÍ JEDNOTKY HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU MINISTERSTVA VNITRA DO TURECKA, LISTOPAD 1999

Ministerstvo vnitra – operační a informační středisko ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR obdrželo 12. listopadu 1999 ve 23. 54 hodin žádost Ministerstva zahraničních věcí o vyslání týmu záchranářů na pomoc oblastem Turecka, postiženým dalším silným zemětřesením. Zemětřesení zasáhlo oblast s 80 000 obyvateli, otřesy zasáhly severozápadní část země s nejhoršími následky ve městech Düzce, kde bylo epicentrum, Bolu a Kaynasli.

 

V sobotu dne 13. listopadu 1999 v 9. 15 hodin odletěla na pomoc postiženým v Turecku speciálně zformovaná 13členná jednotka Hasičského záchranného sboru MV. Jednotka odletěla na žádost Ministerstva zahraničních věcí, která byla tlumočena v noci v pátek ve 23. 48 hodin na operační a informační středisko MV-ředitelství HZS ČR. Jednotka byla sestavena ze 7 příslušníků Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy , 1 lékaře Ministerstva vnitra (MV) a 5 psovodů se psy ze Svazu záchranných brigád kynologů ČR. Zorganizování jednotky a její vyslání je v souladu se zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (§18 – osobní pomoc, § 54 – mimořádná služební cesta k plnění úkolů, § 65 – vytvoření jednotky MV) a v souladu s návrhem materiálu na organizaci a vyslání pomoci MV do zahraničí. Organizace a vybavení jednotky odpovídá požadavku OSN – OCHA na složení pátrací a záchranné jednotky, tzv. SAR.

Jednotka, která mohla pracovat nepřetržitě i v noci a za nepříznivých povětrnostních podmínek, měla ve vybavení také hydraulické vyprošťovací zařízení a speciální nástroje pro záchranu osob, byla materiálně zabezpečena na dobu 5 dnů. Vybavil ji Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy z prostředků magistrátu hl. m. Prahy.

Jednotka byla připravena k odletu na letišti již v 5. 15 hodin a byla přepravena letounem Armády ČR. Do Istanbulu po mezipřistání v Bukurešti dorazila ve 14. 30 hod. Zde ji očekával generální konzul ČR JUDr. Jiří Kříž, který se zkontaktoval s krizovým štábem. Prostřednictvím polní nemocnice Armády ČR jí poskytl nákladní automobil a dva mikrobusy pro přepravu do města Düzce. Jednotku také vybavil 1000 US $.

Jednotka v tomto městě aktivně působila od 16.30 hodin dne 13. 11. 1999, tzn. 7 hodin po odletu a 13 hodin po obdržení žádosti o pomoc – přibližně 22 hodin po vzniku zemětřesení. V sobotu byla nasazena na objekt zdravotnického zařízení, v neděli na objekty obytných domů a supermarketu, kam se naši záchranáři spustili větrací šachtou s pomocí lezecké techniky.

Na pomoc Turecku přijelo 44 týmů z 29 zemí včetně USA a Japonska. Náš tým byl v první desítce záchranářských týmů. V průběhu pomoci bylo u naší jednotky oceňováno její komplexní vybavení záchrannými prostředky, oceňována byla zejména kombinace kynologů s vyhledávacími psy a s příslušníky hasičského záchranného sboru, kteří vyprošťovali zasypané osoby vlastní vyprošťovací technikou. Současně jednotka poskytovala základní pomoc obyvatelstvu. Nepodařilo se vyprostit žádnou živou osobu, jeden příslušník, Radomír Fischer utrpěl lehčí zranění, poraněnou nohu mu ošetřil lékař české polní nemocnice.

Záchranáři z jednotky Hasičského záchranného sboru MV se vrátili z Turecka do České republiky v 00. 33 hodin 18. listopadu 1999 speciálem Armády ČR. Na letišti v Praze – Kbelích je přivítali zástupci MV-ředitelství HZS ČR, HZS hl. m. Prahy. První poděkování slyšeli záchranáři ještě na letišti, dalšího uznání se jim dostalo od ministra vnitra 26. listopadu.

Klady při přípravě a vyslání jednotky

• bezchybná spolupráce operačního a informačního střediska MV-ředitelství HZS ČR a Ministerstva zahraničních věcí ČR – vyrozumění, ověření žádosti o pomoc, zabezpečení cesty a přepravy, podmínky pro tým v Turecku,
• rychlé přistavení letounu Armády ČR, bohužel jen jednoho, a proto byla jednotka redukována z 23 na 13 členů s vybavením
• výborná spolupráce MV-ředitelství HZS CR se Svazem záchranných brigád kynologů a HZS hl. m. Prahy při přípravě jednotky k odletu (svoz kynologů do Prahy zabezpečil HZS okresu Liberec a České Budějovice),
• jednotka byla na základě předchozí spolupráce MV-ředitelství HZS ČR a HZS hl. m. Prahy zformována a vybavena, vyzkoušen způsob přepravy v minulém měsíci
• dobrá spolupráce s Ministerstvem obrany – HUCO – poskytl 10 vakcín, a se Zdravotnickým ústavem Ministerstva vnitra, z kterého byl do jednotky zařazen lékař a integrovaným operačním střediskem Policejního prezidia.

Problémy

• nepodařilo se v noci zajistit pro jednotku finanční prostředky v cizí měně. Stávající předpis nedovoluje mít na odboru mezinárodních styků MV (OMS) a MV-ředitelství HZS ČR dostatečnou provozní zálohu cizí měny.

V uvedené souvislosti bylo v noci z pátku na sobotu před odletem podniknuto:

– 01 – 02 h konzultace s ředitelkou OMS a vrchním požárním radou ČR,

– 02. 59 h – pokus o kontaktování Ministerstva financí, bez výsledku,

– 03.11 h – pokus o kontaktování ČNB, bez výsledku,

– 03.13 h – pokus o kontaktování Úřadu vlády, následně volal vedoucí úřadu vlády Ing. Karel Březina a nabídl pomoc, která byla využita,

– 03.58 h – na OPIS MV-ředitelství HZS ČR volal guvernér ČNB Ing. Josef Tošovský, přislíbil maximální pomoc,

– 04.08 h – na OPIS MV-ředitelství HZS ČR volal místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík a přislíbil maximální pomoc,

– 04.25 h – začíná svoz 3 osob oprávněných otevřít trezor v ČNB, nepovedlo se jednu klíčovou osobu zastihnout, z tohoto důvodu nebylo možno od ČNB finanční prostředky získat,

– 08.51h – letecká služba Policie ČR nabídla 1000 $ a 900 DM, pro mlhu se nepodařilo zajistit přepravu vrtulníkem z letiště Ruzyně na letiště Kbely a převoz autem by již výrazně opozdil odlet letadla.

Závěr:

• MV-ředitelství HZS ČR musí mít v pokladně minimální zásobu v cizí měně, alespoň 2000 $ a 2000 DM.
• nepodařilo se vyslat celou jednotku. Úplná jednotka je 23 osob s vybavením. Pro přepravu jsou nutné dva letouny AN 24 (vybavení a osobní automobil) + AN 26 (osoby). Bylo vysláno pouze jedno družstvo.
• byl zpožděn odlet. Plánovaný odlet byl 6. 00 hod. Skutečný v 9. 15. Čekalo se na povolení letu přes území Maďarska a Rumunska.

 

SEZNAM ČLENŮ PÁTRACÍ A ZÁCHRANNÉ JEDNOTKY

kpt. Petr Buřič, velitel skupiny, HZS hl. m. Prahy

kpt. Miroslav Chejn, velitel družstva, HZS hl. m. Prahy

pprap. Radomír Fischer, hasič – lezec, HZS hl. m. Prahy

pprap. Jan Havrda, hasič – lezec, HZS hl. m. Prahy

pprap. Pavel Pečený, hasič – lezec, HZS hl. m. Prahy

nrtm. Radek Šmída, strojník – lezec, HZS hl. m. Prahy

nrtm. Petr Buřič ml., týlové zabezpečení, HZS hl. m. Prahy

Jaroslav Sedlák, vedoucí psovod, Svaz záchranných brigád kynologů ČT (SZBK)

Ing. Daniel Sedlák, psovod, SZBK

František Schejbal, psovod, SZBK

František Schejbal ml., psovod, SZBK

Zdeněk Žilka, psovod, SZBK

MUDr. Ladislav Hering, lékař jednotky, Zdravotnický ústav MV

 

 

ZPRÁVA O ZÁSAHU JEDNOTKY HASIČSKÉHO ZÁCHRANNÉHO SBORU MV V TURECKU, LISTOPAD 1999

KPT. PETR BUŘIČ, VELITEL JEDNOTKY

Dne 13. 11. 1999 v 00. 5 hodin bylo operačním střediskem MV-ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR požádáno operační středisko Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy o sestavení a vyslání jednotky Hasičského záchranného sboru Ministerstva vnitra České republiky do zemětřesením postiženého Turecka. Velitelem jednotky byl jmenován kpt. Petr Buřič, dále bylo do jednotky zařazeno dalších 6 příslušníků HZS hl. m. Prahy, 5 kynologů se psy ze Svazu záchranných brigád kynologů a lékař ze Zdravotnického ústavu Ministerstva vnitra. Neprodleně po převzetí žádosti o sestavení záchranné jednotky byli informováni všichni vedoucí pracovníci HZS hl. m. Prahy. Operační středisko svolalo odpovědné pracovníky HZS hl. m. Prahy k vydání materiálu pro jednotku. HZS hl. m. Prahy zajistil týlové vybavení pro celý třináctičlenný tým na minimální dobu pobytu 5 dnů. Zároveň bylo připraveno technické vybavení jednotky pro provádění záchranných prací po zemětřesení. Množství vybavení bylo limitováno únosností letadla na 4 tuny včetně osob, osobního vybavení a psů. Ve 03. 30 hodin byl veškerý potřebný materiál soustředěn na HS 1 a naložen na dva nákladní automobily, které jej převezly na vojenské letiště Kbely. Na letišti byl materiál přeložen do přistaveného letadla AN 26. Všichni příslušníci jednotky včetně kynologů a lékaře se soustředili na HS 1 HZS hl. m. Prahy, kde se krátce setkali s vedením HZS hl. m. Prahy a přítomnými pracovníky ředitelství HZS ČR. V 5. 00 hodin nastoupila jednotka do autobusu a byla převezena na letiště Kbely, kde vyčkala až do 9. 15 hodin, kdy byl povolen odlet letadla. V době čekání na letišti provedl lékař jednotky očkování většiny příslušníků proti hepatitidě typu A a B. Další očkování proti břišnímu tyfu bylo provedeno při mezipřistání v Bukurešti. Letadlo se záchrannou jednotkou přistálo v Istanbulu v 14. 30 hodin středoevropského času. Na letišti byli přítomni pracovníci konzulátu ČR, JUDr. Jiří Kříž – generální konzul a konzulka paní Eva Deissová. Po pasovém odbavení bylo technické vybavení jednotky naloženo na T 815 6. polní nemocnice Armády České republiky, která v této době již zasahovala v poškozeném Düzce. Do místa nasazení, města Düzce, jednotka dorazila autobusem krátce po 19. hodině. Základna jednotky byla vybudována v těsné blízkosti 6. vojenské polní nemocnice. Velitel jednotky po ohlášení na krizovém centru dostal pro jednotku úkol prověřit zřícený objekt zdravotního střediska, kde se mělo údajně nacházet 11 dětí a dle potřeb a možností vyhovět žádostem místního obyvatelstva o pomoc. Velitel dislokované části 6. vojenské polní nemocnice mjr. Ing. Alexandr Kokuňko dal naší jednotce k dispozici dvě terénní vozidla pro převoz záchranářů, psů a vybavení. Dále jsme měli k dispozici trvale jednu sanitku s kompletním zdravotnickým personálem. Pro možnost komunikace s místními obyvateli byl jednotce přidělen tlumočník z turečtiny do angličtiny. Na místě zásahu byl proveden podrobný průzkum objektu se psy, dvakrát nezávisle po sobě. Dále špatně přístupná místa prozkoumali nasazení hasiči. Ve zříceném objektu nebyla prokázána ani živá, ani mrtvá těla. V průběhu prací došlo k silnějšímu otřesu půdy. Členové jednotky dále prozkoumali na žádost místních obyvatel další objekt vzdálený přibližně 100 m. Ani zde nebyl žádný pozitivní nález. Po ukončení této akce byla jednotka přesunuta k dalšímu objektu, kde však již zasahovali němečtí a ukrajinští záchranáři. V časným ranních hodinách se jednotka vrátila zpět na základnu. Počasí: zataženo, mlhavo, teplota pod bodem mrazu.

14. 11. 1999 v ranních hodinách zaznamenán opět silnější otřes. Jednotka zahájila činnost na žádost místních obyvatel ve dvou větších obytných domech, kde v přízemí byla umístěna kavárna. V tomto objektu se podařilo najít mrtvou osobu, která však našimi prostředky nemohla být vyproštěna. Další mrtvá osoba byla přesně lokalizována psy. Pro vyproštění muselo být použito těžké vyprošťovací techniky. Tento postup byl na místě dohodnut s místními obyvateli. Na místě byl lehce zraněn příslušník Radomír Fischer. Po uklouznutí po šikmém panelu došlo k nárazu holení části pravé nohy na hranu, po ošetření pracoval dál. Velitel skupiny na setkání vedoucích zahraničních týmů dostal pro jednotku přidělený samostatný sektor k celkovému průzkumu. Jednotka se krátce po poledni začala k tomuto sektoru přibližovat. Na hranici sektoru byl velký zřícený objekt nákupního střediska. Na tomto objektu pracovali němečtí a italští záchranáři. Byli jsme požádáni o pomoc při prohledávání tohoto objektu. Nejprve byl proveden průzkum se psy, a poté nastoupili záchranáři k průniku do objektu zatím neotevřenou výtahovou šachtou. Touto velice náročnou cestou se dostali za použití lezecké techniky až do vzdálenosti cca 15 m. Poté však narazili na sesednuté panely, které jim znemožnily další postup. V tomto místě však již byli v těsné blízkosti německých záchranářů. Další živé ani mrtvé osoby se již ani našim, ani německým záchranářům nepodařilo objevit. V době činnosti vyprošťovací skupiny v obchodním středisku skupina psovodů prováděla plošný průzkum zřícených objektů v přiděleném sektoru s negativním výsledkem. V pozdních večerních hodinách se obě skupiny vrátily zpět na základnu. Počasí: ráno mlhavo, chladno, přes den skoro jasno, oteplení.

15. 11. 1999 byl naší jednotce přidělen další sektor na okraji města. Tento sektor bylo nutné opětně celoplošně prohlédnout a vyloučit možnost, že se zde ještě nacházejí nějaké oběti. Rozsah poškození v sektoru nebyl velký, jednalo se o několik zřícených domů a část tovární haly. Po celkové prohlídce sektoru byl konstatován negativní výsledek. Po ukončení práce v přiděleném sektoru se část psovodů přesunula na žádost německých záchranářů (členů maltézského kříže) do lokality za řekou, kde dělali další průzkum. Příslušníci polní nemocnice na místě ošetřovali raněné obyvatele. Druhá část skupiny se na žádost místních obyvatel přesunula zpět k objektu kavárny z předešlého dne, aby zde provedla následný průzkum po odstranění mrtvých těl. Další prohlídka již byla negativní. Ve večerních hodinách odjela celá armádní jednotka zpět do místa dislokace v Turecku. Počasí: zataženo, chladno, teplota těsně pod nulou.

16. 11. 1999 byly na žádost krizového centra vytvořeny tři samostatné skupiny pro monitorování naléhavých potřeb místních obyvatel. Tyto skupiny prošly a prověřily celý přidělený sektor. Výsledky byly předány na koordinačním centru zahraničních týmů. Druhá část jednotky prováděla se psy prohlídku zřícených objektů v nejvíce postižené části města za řekou. V tomto místě již předchozí den pracovala část našich psovodů. Nebyla nalezena žádná další oběť. Velitel jednotky se snažil zajistit autobus pro zpáteční přepravu skupiny do Istanbulu. V pozdních odpoledních hodinách se všechny skupiny vrátily zpět na základnu a po občerstvení provedly zabalení tábora. Přibližně v 17. 30 hodin došlo k silnému otřesu. Vzhledem k velmi nepříznivému počasí a nepřetržitému dešti jsme umístili psy a materiál do autobusu, který nám zapůjčili příslušníci ruského záchranného týmu. Ve 21. 30 hodin jsme naložili kompletní vybavení do přistaveného autobusu a ve 22. 00 hodin jsme opustili Düzce. Na místě jsme předali Vadimu Serjoginovi z ruského záchranného týmu zbytek našich zásob potravin, hygienických a čisticích prostředků a pohonných hmot. Po dohodě bylo přislíbeno, že tento materiál předají při svém odjezdu turecké straně jako humanitární pomoc. Počasí: od noci po celý den hustý trvalý déšť, teplota těsně nad nulou. V noci přesun do Istanbulu, příjezd v 02. 00 hodin.

17. 11. 1999. Na letišti jednotka vyčkala až do příletu vojenského letadla určeného pro zpáteční transport. V době čekání na letadlo proběhla intenzivní jednání o odletu, vzhledem k tomu, že letiště v Istanbulu bylo již od odpoledne uzavřeno pro veškerý civilní provoz. Díky zájmu všech zúčastněných se nakonec odlet s hodinovým zpožděním uskutečnil. Před odletem příslušníci naší jednotky ještě vyložili z letadla naložený humanitární náklad. Přílet do Prahy 18. 11. 1999 v 00. 33 hodin. Díky posádce letadla let příjemný, všichni příslušníci jednotky i psi v pořádku.

Poznatky

Bezpečnost práce: S ohledem na podmínky v místě nasazení (stále další otřesy) byla snaha o co nejbezpečnější pracovní postupy. Lehký úraz pravé nohy příslušníka Radka Fischera, bez pracovní neschopnosti.
Spojení: Na místě radiostanicemi na našich frekvencích. Provoz na 8. kanále naprosto bez rušení. Další spojení, zejména na delší vzdálenosti mobilními telefony nebo radiostanicí armády. Spojení mobilními telefony jak v místě, tak do republiky pro silné přetížení sítě bylo značně problematické. Vhodný by byl satelitní telefon.
Přeprava v místě nasazení: S ohledem na možnost využití armádních mobilních prostředků bez problémů. Pokud by tato možnost nebyla, bude doprava v místě nasazení velkým problémem. Většina zahraničních týmů měla vlastní dopravní prostředky.
Početní stav jednotky: Na místě nasazení v Düzce dostačující. Pro intenzivnější a dlouhodobé nasazení je nutné druhé družstvo na střídání.
Týlové zabezpečení: Zejména v prvních dnech nasazení je nutné spoléhat pouze na vlastní zdroje, pokud jde o potraviny, tak pohonné hmoty. Pohonné hmoty z turecké strany byly k dispozici až v den našeho odjezdu. Pro ubytování je vhodný velký nafukovací stan.
Zdravotnické zabezpečení: Nutné vlastní zdravotnické zázemí. (lékař + zdravotník z týmu). Spolupráce s vojenskou nemocnicí byla na velmi vysoké úrovni.
Komunikace: Je nutná v anglickém jazyce.
Zastupitelské orgány: Velmi dobrá spolupráce s pracovníky konzulátu v Istanbulu. Zejména paní konzulka Eva Deissová nám věnovala velkou péči.
Spolupráce se zahraničními týmy: Dobrá, pokud nešlo o zabrání jiného sektoru. Na místě byla velká koncentrace záchranářů a pro všechny nebylo dostatek práce.
Finanční zabezpečení: Finanční zálohou je nutné vybavit jednotku již při odjezdu z Prahy, aby jednotka nezůstala bez prostředků v místě, kde nebude zástupce zastupitelského úřadu.
Další pozitivní poznatky: Maximální nasazení celého záchranného týmu. Velmi dobrá spolupráce hasičů a kynologů. Velmi dobrá spolupráce s českým zastupitelským úřadem, zejména s paní konzulkou Evou Deissovou a generálním konzulem JUDr. Jiřím Křížem. Velmi dobrá spolupráce s 6. polní vojenskou nemocnicí vedenou mjr. Ing. Alexandrem Kokuňkem. Dobrá spolupráce s ruským záchranným týmem. využití připravených podkladů, které byly zpracovány krátce před nasazením jednotky. Zejména výběr příslušníků jednotky a normativy vybavení.
Negativní poznatky: V místě zásahu se k záchranné jednotce připojil z vlastní iniciativy pan Otakar Jiránek. Nabídl veliteli jednotky pomoc s tlumočením. Tato pomoc byla v neděli a pondělí využita. V pondělí odpoledne jsme byli informováni z Prahy, že pan Jiránek podává zprávy do českých sdělovacích prostředků jménem organizace ADRA s tím, že koordinuje činnost českého záchranného týmu. Žádná z těchto informací se nezakládala na pravdě. O jednání pana Jiránka nebyl nikdo z české jednotky informován. Pan Jiránek po celou dobu v Düzce využíval ubytování a stravování u naší jednotky. V úterý odpoledne, po zjištění jednání p. Jiránka, byl tento důrazně upozorněn velitelem jednotky na zneužívání svého postavení a požádán o zastavení své činnosti.