Zemětřesení v Japonsku a na Novém Zélandu 2011

ZDROJ: Bulletin, Emergency Command System, náhledový obrázek L.A. Times

Kritická rozhodování v krizových situacích

Páté největší zemětřesení na světě
Největší zemětřesení postihlo 11. března 2011 severovýchodní část Japonska a vytvořilo se i obrovské tsunami. Současné odhady počtu obětí této katastrofy jsou 28050 osob.
O síle 9,0 stupňů to bylo páté největší zemětřesení na světě od roku 1900 a bylo téměř 8000 krát silnější než to, které zdevastovalo Christchurch. Bylo zničeno 114 000 budov, 91 000 bylo částečně zničeno a dalších 391 000 bylo poničeno v menším rozsahu.
Auta, lodě a budovy byly smeteny stěnou vodyvytvořené po zemětřesení, které udeřilo 400 km severovýchodně od Tokia. Mnoho z nich se nyní objevuje v Tichém oceánu a vedou napříč Hawají až k západnímu pobřeží USA. Podle 7. praporu námořnictva USA, které monitoruje plovoucí odpad, největší ostrov z trosek se táhne po délce 60 námořních mil (69 mílí) a pokrývá rozlohu více než 2,2 milionu čtverečních stop.
Námořnictvo USA se společně s Japonskými stavebními společnostmi aktivně podílí na odstraňování plovoucího odpadu z oceánu dříve než se v následujících dvou, třech letech srazí se zemí.
Na Fukušimské jaderné elektrárně byl vyhlášen stav ohrožení. Zde sledovaly v televizi miliony diváků horor, jak exploze zničily několik budov, ve kterých byli tyče naplněné radioaktivním palivem. Zemětřesení a následné exploze vyřadili z provozu jadernou elektrárnu, vyřadili klíčové chlazení a způsobili roztavení tří jader reaktorů. Největší jaderná katastrofa od Černobylu v roce 1986 způsobila, že se radioaktivní materiál dostal do vzduchu, do země a do moře a donutila k evakuaci 80 000 – 100 000 lidí v okruhu 30 km od elektrárny.
Tři měsíce nato bylo nalezeno vysoce radioaktivní stroncium v blízkosti zařízení a stávající dešťové období způsobilo, že „čím dál více radioaktivního spadu se dostává do povrchových vod a do moře, a tím vzrůstá úroveň kontaminace,“ řekl deníku Wall Street Journal Ikuro Anzai, profesor na Ritsumeikanské universitě.
Tokijská teplárenská společnost (TEPCO), společnost zodpovědná za Fukušimskou elektrárnu chce docílit toho, aby byl reaktor v lednu 2012 vypnut ve stabilně zchlazeném stavu. Systém na úpravu vody bude časem propojen s chladicím systémem, aby se upravená voda mohla opět použít. Ale upravená voda způsobí další problémy – tuny vysoce radioaktivního bahna bude třeba skladovat po dlouhá léta na separovaném místě.

Nejnákladnější světová katastrofa
Demonstrace proti atomové energii se konají po celém světě, v Japonsku samotném i v Německu a Turecku. Pocity a emoce vrcholí a vlády plánují střednědobé a dlouhodobé energetické strategie v rámci debat o změnách klimatu. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) poukázala na to, že podle odhadů Japonské vlády, přímé škody na infrastruktuře a budovách způsobené zemětřesením a tsunami mohou být až 25 trilionů Jenů (193 mld. £ nebo 293 mld. Dolarů), čímž by se stala nejdražší katastrofou na světě.
TEPCO přišlo od 10. března 2011, den před zemětřesením, o 86 % své tržní hodnoty; Masayuki Oku, předseda Japonské asociace bankéřů nedávno řekl, že dokud jsou banky stále schopné poskytovat úvěry na zařízení, nebudou odpouštěny dluhy z těchto zařízení. Otázky kolem budoucnosti společnosti zůstávají nezodpovězené, ale nyní se svět striktně zaměřuje na obnovení a vyřešení situace v samotné elektrárně.
Mezinárodní společnost pro atomovou energii prohlásila, že byl učiněn pokrok ke stabilizaci situace ve Fukušimské elektrárně, kde pracovníci dodávají dusík do reaktoru, aby zabránili potenciální explozi vodíku.
„Situace ve Fukušimě zůstává stále velmi vážná,“ řekl nedávno světovému tisku Denis Flory, vedoucí IAEA oddělení atomové bezpečnosti. Ale dodal: „U některých funkcí, jako elektrická energie a nástroje, jsou mírné známky zlepšení.“

Nový Zéland
Nový Zéland leží v „ohnivém kruhu“ v Tichém oceánu – v oblouku zemětřesení a vulkanických erupcí táhnoucích se od Čile v jižní Americe přes Aljašku až dolů k jižnímu Pacifiku. Je zaznamenáno více než 14 000 zemětřesení ročně – ale pouze okolo 150 z nich obyvatelé pocítí a méně než deset v roce způsobí nějaké škody.
V úterý 25. února 2011, v 12.51 místního času, pouze 5 měsíců po silném zemětřesení o síle 7,0 M (září 2010), zasáhlo zemětřesení o síle 6,3 stupňů Darhil, NZ. Ve skutečnosti v tento den zasáhlo jižní Novozélandský ostrov 189 následných otřesů a dalších 710 udeřilo během následujících sedmi dnů, kdy byla způsobena škoda přibližně za 15 – 16 milionů novozélanských dolarů a 181 obětí. Načasování zemětřesení uprostřed dne vedlo k velkému počtu zraněných, protože kanceláře i obchodní centra byly naplněny lidmi.
Velké otřesy jsou pro oblast Nového Zélandu běžné, proto je někdy také nazývána jako „třesoucí se ostrovy“. Nicméně délka trvání této aktivity je nevídaná v celé historii země. Od 22. února bylo zaznamenáno přes 3000 otřesů.
Reakce vlády byla okamžitá a výrazná a do pomoci byla zapojena řada oddělení a ministerstev. Kabinet ministra Gerryho Broewleeho rozdělil své úkoly mezi jiná ministerstva, aby se mohl plně soustředit pouze na obnovu po zemětřesení. Parlament ihned 23. února vyhlásil stav národní nouze a byl přerušen do 8. března. Tak se mohl soustředit pouze na obnovu po zemětřesení. Předseda vlády John Key a další ministři pravidelně navštěvovali Christchurch, podporovali starostu Boba Parkera, který se významně podílel na krizovém řízení a stal se tváří města, navzdory vlastním zraněním a zájmům rodiny.
Koordinace národní pomoci probíhala z bunkru Národního centra krizového managementu v Beehive ve Wellingtonu. Regionální centrum pro řízení operací bylo zřízeno v galerii umění v centru Christchurch, moderní budově odolné proti zemětřesení, která utrpěla pouze mírné škody.
Sedm zahraničních USAR týmů se 429 experty se letělo připojit ke 150 novozélandským odborníkům, kteří vyhledávali jakékoli známky života v troskách či oběti po zemětřesení, bez ohledu na čas.
Britský velitel týmu Peter Crook z Hampshirského Hasičského a Záchranného Sboru řekl, že v tu dobu byl jeho tým součástí operace, při které byli přeživší vytáhnuti ještě několik dní po zemětřesení. Na Haiti byli záchranáři nasazení nepřetržitě tři až čtyři dny. Musíme stále pracovat s předpokladem, že lidé tam jsou naživu. Šance je mizivá, ale přesto stále nějaká je.
Britský tým používá těžkou techniku k proražení cesty vyztuženým betonem a pak vyzvedává členy USAR odřadu jeřáby. To vše pro jejich bezpečnost. „Jestli tam něco je, my to najdeme,“ říká pan Crook. „Máme kamery, se kterými se můžeme podívat dovnitř a zjistit, jestli tam něco je. Je to samozřejmě plné trosek, skla, izolace, všeho.“
Chválí také úsilí Nového Zélandu. „Organizace byla vynikající, nejlépe organizovaná záchranná činnost, jakou jsem kdy viděl. Na začátku operace Pyne Gould se probourali čtyřmi podlažími, aby se dostali na místo. Bylo to úžasné.“
Oblast Christchurch je stále postižená následnými otřesy, z nichž jeden 14. června způsobil další škody na majetku a úmrtí.